Dobré ránko, opět s drobným zpožděním další kapitola. Tentokrát bez ankety jen si zkuste do komentů typnout kdo že je ta dvojice v závěru. Za odhady i jiné komenty předem dík. Hezkou zábavu.:-)
Kapitola 54. Vylomeniny následky a jiné trable
Toho dne se Severus vrátil nad ránem. Jeho duševní stav se blížil totálnímu zdecimování a na náladě mu nepřidali ani hosté čekající v jeho bytě. Hermiona k němu rychle přiběhla a pomohla mu z pláště. ,,Tak jak to dopadlo?“ zajímal se netrpělivě Draco. Severus mu věnoval vražedný pohled jindy patřící výhradně studentům lví koleje. S nedůvěrou a slovy: ,,Doufám, že Martini umíte míchat lépe než lektvary.“ přijal od Harryho skleničku dobře si vědom, že nebude mít klid dokud neukojí zvědavou mládež pustil se do vyprávění.
Po čtvrté skleničce byl s vyprávěním u konce. A s nervy na tolik uklidněnými, že byl ochoten některé detaily své audience u Temného pána vnímat s humorem. Vlastně to bylo celkem zábavné vidět obávaného temného čaroděje zničeného myslícího si, že jej jeho jediná věrná Nagini opustila a utekla k jinému Temnému pánu. Vlastně i to, že museli před tím s ostatními smrtijedy a domácími skřítky do rána prohledávat sídlo mu přišlo zábavné. Byl v natolik dobrém rozmaru, že do konce v klidu snesl Harryho vítku, že onu nebohou květinu nemusel rovnou pálit aby zničil důkazy a že chudák Neville bude smutný. Dlaždičouna starého mu záleželo na tom, že nějaký břídil bude ronit slzy kvůli křoví byť užitečnému. K zeleni nechoval Merlin ví jaké city a shledával ji dobrou leda tak do lektvarů. To samé cítil i k botanicky založenému nebelvírovi, jen toho by možná ani do těch lektvarů nepřidal v obavě, že jej zkazí i jako přísada. Když už se ráno blížilo chlapci jej k jeho velké úlevě opustili. Hermiona měla na výběr či se ploužit na pár hodin do věže nebo odejít s nimi a rušit jejich za jisté soukromou oslavu. Ne že by se ráda nepodívala nic méně raději si vybrala třetí variantu. Tak jako mnoho nocí před tím se uložila na sedačce v Severusově bytě. Rozladěná celkovým vývojem jejich vztahu. Celé týdny kolem sebe našlapovali a tu a tam probleskla nějaká ta jiskřička. Musela si neustále připomínat, že je to ten samý muž, který ji před několika měsíci vášnivě políbil. A byl to také ten samý muž, který si získal její náklonost gentlemanským chováním a stylem, jaký mu mohl ledas který muž závidět. Jenže to bylo zárověň i na překážku. Tušila, že na ní bude udělat další krok k něčemu víc, nic méně přirozený ostych ji v tom bránil. Byl to přeci jen profesor, ale zároveň si uvědomovala až bolestně, zejména když sledovala své dva přátele, že chce něco víc.
Rozhodla se jednat. Vymotala se z přikrývek a jako náhodou dobře si vědoma co či přesněji koho tam může očekávat vpadla do koupelny.
Severus se dávno vzdal myšlenky na nabrání energie před vyučováním pro to se rozhodl pouze síly načerpat sprchou a nezbytnou dávkou kofeinu. Zrovna stál před zrcadlem a břitvou klouzal po ohryzku ve snaze se důkladně oholit, když mu ruka cukla následkem otřesu způsobeným narušením jeho soukromí.
Hermiona si sotva stačila pomyslet jak je netypické vidět nepřístupného muže v tak ryze lidské činnosti jako je holení když ji upoutal pramínek krve ztékající po bledé kůži.
,,Já… omlouvám se… nechtěla sem rušit…“ zajíkala se dívka zaskočená nepředpokládaným vývojem situace.
,,Nestát, nekoktat, podat mi hůlku.“ rozkázal Severus držíc si u tepny ručník.
Dívka kvapem uposlechla. ,,Připomeňte mi, že když tu mám vás tak se raději holit kouzlem.“ prohlásil Severus sarkasticky, když už mohl opět mluvit aniž by z něj při káždém písmenku crčely potoky krve.
,,A nebo by ste se mohl zamykat.“ opáčila Hermiona uraženě.
,,Nehodlám se zamykat ve vlastní koupelně.“ odsekl Severus.
Hermiona se prudce otočila k odchodu. ,,Vaše koupelna, Váš byt, chápu… dobrou noc.“ bylo toho na ní moc rozhodla se raději riskovat cestu do věže s nadějí, že si utřídí myšlenky. Evidentně se spletla v mnoha věcech.
V obýváku se nasoukala do riflí a sesbírala ostatní věci. Když už byla u dveří zastavil ji podmanivý hlas a ruka na rameni. ,,Kam si myslíte, že jdete?“ otázal se Severus obrátíc si dívku k sobě čelem.
Poskytnul jí tak neopakovatelný výhled na svou odhalenou hruď po které sem tam ještě ztékala kapička vody. Dívka odolala svodům kapičky smazat vlastním jazykem. ,,Kam asi. Jsem studentka tak jdu na kolej kam patřím.“ odsekla stále ještě naštvaná.
Severus si povzdechl. ,,Proč musíte být tak paličatá?“
Nebelvírka se naježila. ,,Já? To nejsem já kdo se celou dobu tváří jako by se nic nestalo. Upřímě řečeno mi začínáte připomínat ty paka z našeho ročníku. Také se k ničemu nemají a jen slintají.“
Severus byl naprosto konsternován. ,,Jak jste mne to právě nazvala?“
,,Nepovídejte, že máte problémy se sluchem, ale prosím klidně Vám to zopakuji…“ nabídla se. Severus však na to nečekal. S pohnutkou ukázat dívce kdo se k čemu má ji sevřel v náručí a políbil. Hluboce a dlouze. Bylo tolik vzájemné nenaplněné vášně, ktrou bylo třeba vyventilovat.
Po čtvrté skleničce byl s vyprávěním u konce. A s nervy na tolik uklidněnými, že byl ochoten některé detaily své audience u Temného pána vnímat s humorem. Vlastně to bylo celkem zábavné vidět obávaného temného čaroděje zničeného myslícího si, že jej jeho jediná věrná Nagini opustila a utekla k jinému Temnému pánu. Vlastně i to, že museli před tím s ostatními smrtijedy a domácími skřítky do rána prohledávat sídlo mu přišlo zábavné. Byl v natolik dobrém rozmaru, že do konce v klidu snesl Harryho vítku, že onu nebohou květinu nemusel rovnou pálit aby zničil důkazy a že chudák Neville bude smutný. Dlaždičouna starého mu záleželo na tom, že nějaký břídil bude ronit slzy kvůli křoví byť užitečnému. K zeleni nechoval Merlin ví jaké city a shledával ji dobrou leda tak do lektvarů. To samé cítil i k botanicky založenému nebelvírovi, jen toho by možná ani do těch lektvarů nepřidal v obavě, že jej zkazí i jako přísada. Když už se ráno blížilo chlapci jej k jeho velké úlevě opustili. Hermiona měla na výběr či se ploužit na pár hodin do věže nebo odejít s nimi a rušit jejich za jisté soukromou oslavu. Ne že by se ráda nepodívala nic méně raději si vybrala třetí variantu. Tak jako mnoho nocí před tím se uložila na sedačce v Severusově bytě. Rozladěná celkovým vývojem jejich vztahu. Celé týdny kolem sebe našlapovali a tu a tam probleskla nějaká ta jiskřička. Musela si neustále připomínat, že je to ten samý muž, který ji před několika měsíci vášnivě políbil. A byl to také ten samý muž, který si získal její náklonost gentlemanským chováním a stylem, jaký mu mohl ledas který muž závidět. Jenže to bylo zárověň i na překážku. Tušila, že na ní bude udělat další krok k něčemu víc, nic méně přirozený ostych ji v tom bránil. Byl to přeci jen profesor, ale zároveň si uvědomovala až bolestně, zejména když sledovala své dva přátele, že chce něco víc.
Rozhodla se jednat. Vymotala se z přikrývek a jako náhodou dobře si vědoma co či přesněji koho tam může očekávat vpadla do koupelny.
Severus se dávno vzdal myšlenky na nabrání energie před vyučováním pro to se rozhodl pouze síly načerpat sprchou a nezbytnou dávkou kofeinu. Zrovna stál před zrcadlem a břitvou klouzal po ohryzku ve snaze se důkladně oholit, když mu ruka cukla následkem otřesu způsobeným narušením jeho soukromí.
Hermiona si sotva stačila pomyslet jak je netypické vidět nepřístupného muže v tak ryze lidské činnosti jako je holení když ji upoutal pramínek krve ztékající po bledé kůži.
,,Já… omlouvám se… nechtěla sem rušit…“ zajíkala se dívka zaskočená nepředpokládaným vývojem situace.
,,Nestát, nekoktat, podat mi hůlku.“ rozkázal Severus držíc si u tepny ručník.
Dívka kvapem uposlechla. ,,Připomeňte mi, že když tu mám vás tak se raději holit kouzlem.“ prohlásil Severus sarkasticky, když už mohl opět mluvit aniž by z něj při káždém písmenku crčely potoky krve.
,,A nebo by ste se mohl zamykat.“ opáčila Hermiona uraženě.
,,Nehodlám se zamykat ve vlastní koupelně.“ odsekl Severus.
Hermiona se prudce otočila k odchodu. ,,Vaše koupelna, Váš byt, chápu… dobrou noc.“ bylo toho na ní moc rozhodla se raději riskovat cestu do věže s nadějí, že si utřídí myšlenky. Evidentně se spletla v mnoha věcech.
V obýváku se nasoukala do riflí a sesbírala ostatní věci. Když už byla u dveří zastavil ji podmanivý hlas a ruka na rameni. ,,Kam si myslíte, že jdete?“ otázal se Severus obrátíc si dívku k sobě čelem.
Poskytnul jí tak neopakovatelný výhled na svou odhalenou hruď po které sem tam ještě ztékala kapička vody. Dívka odolala svodům kapičky smazat vlastním jazykem. ,,Kam asi. Jsem studentka tak jdu na kolej kam patřím.“ odsekla stále ještě naštvaná.
Severus si povzdechl. ,,Proč musíte být tak paličatá?“
Nebelvírka se naježila. ,,Já? To nejsem já kdo se celou dobu tváří jako by se nic nestalo. Upřímě řečeno mi začínáte připomínat ty paka z našeho ročníku. Také se k ničemu nemají a jen slintají.“
Severus byl naprosto konsternován. ,,Jak jste mne to právě nazvala?“
,,Nepovídejte, že máte problémy se sluchem, ale prosím klidně Vám to zopakuji…“ nabídla se. Severus však na to nečekal. S pohnutkou ukázat dívce kdo se k čemu má ji sevřel v náručí a políbil. Hluboce a dlouze. Bylo tolik vzájemné nenaplněné vášně, ktrou bylo třeba vyventilovat.
Zbytek noci byl pro Harryho s Dracem také příjemný. Po té co za nimi zaklaply dveře jejich bytu se Harry Dracovi zavěsil kolem krku. ,,Už jsem ti řekl, že jsi prostě geniální?“ usmál se a políbil ho. ,,Já vím, ale rád si to poslechnu znovu.“ prohlásil Draco když přerušili polibek pro nedostatek kyslíku. Brunet ignoroval narážku k popichování. ,,S tímhle tempem zlikvidujeme Radlíka do konce roku.“ zašklebil se místo toho. Po chvíli zvážněl. ,,Ale možná by sme měli brzdit, aby neprovedl něco hodně divokýho.“ zauvažoval.
Draco tlačíc jej k posteli se jen pousmál. ,,Omyl příteli, naopak přitvrdíme. Jak že zní to mudlovské přísloví? Ber zlato dokud skřeti kopou?“ Harry se neobtěžoval jej opravit zaneprázdněn rozepínáním blonďákovi košile.
Na večír téhož dne Draco potvrdil svá slova, když vešel do sklepení s velkým balíčkem v černém papíru převazaným stříbrnou stuhou.
,,Co máš v té krabici?“ otázal se Harry blonďáka levitujícího obrovskou bednu v ozdobném obalu, že sotva prolezla zárubněmi.
,,Dárek pro strejdu Voldyho.“ zašklebil se Draco.
,,A prozradíš mi co to je?“ otázal se netrpělivě nebelvír.
,,Nech se překvapit.“ zaculil se Draco a doplnil to mrknutím.
Harry uposlechl dobře si vědom, že by se zmijozelákem stejně nehnul a tušíc, že dříve či později se to stejně dozví. Ale provokaci si neodpustil. ,,Když je to pro našeho kamaráda neměl by ten papír být růžový?“ Draco se zašklebil té představě nic méně musel svého přítele zklamat. ,,Myslím, že to by vytušil vylomeninu. Je to sice magor ale pořád mu to občas zapaluje. Harry napodobil ďábelský škleb svého druha. ,,Tak na tom ještě trochu zapracujeme.“
,,Pottere, učíš se rychle.“ složil mu Draco nezvykle poklonu. ,,Ještě chvíli a mohl bych si na ty komplimenty zvyknout.“ odpověděl nebelvír a chystal se Draca políbit. Ten však ucuknul. ,,Opatrně. Křehké.“ kývnul směrem ke krabici vznášející se mezi nimi.
Co bylo v bedýnce se Harry dozvěděl hned dalšího rána. To když k nim vpochodoval osobně ředitel. Po obvyklé zdvořilostní omáčce, kterou rozespalý Draco snášel nevrle se otázal: ,,Chlapci, náhodou nevíte nic o tom, že se včera ze skladiště ztratilo hejno Cornwallských rarášků?“ ,,Ne, pane řediteli.“ odpověděl po pravdě Harry ikdyž něco přeci jen tušil. ,,Já si to myslel.“ usmál se ředitel a zanechal mladíky samotné. ,,Tak rarášci?“ chtěl nebelvír potvrdit doměnku. ,,Někdy ti to celkem zapaluje na nebelvíra.“ ušklíb se Draco a přitáhnul si Harryho pro pořádný polibek na dobré ráno.
,,Budeme muset poslat kartičku s poděkováním do st. Munga mistru Lockhartovi, že je tu po sobě ráčil zanechati.“ zašklebil se Draco.
Draco tlačíc jej k posteli se jen pousmál. ,,Omyl příteli, naopak přitvrdíme. Jak že zní to mudlovské přísloví? Ber zlato dokud skřeti kopou?“ Harry se neobtěžoval jej opravit zaneprázdněn rozepínáním blonďákovi košile.
Na večír téhož dne Draco potvrdil svá slova, když vešel do sklepení s velkým balíčkem v černém papíru převazaným stříbrnou stuhou.
,,Co máš v té krabici?“ otázal se Harry blonďáka levitujícího obrovskou bednu v ozdobném obalu, že sotva prolezla zárubněmi.
,,Dárek pro strejdu Voldyho.“ zašklebil se Draco.
,,A prozradíš mi co to je?“ otázal se netrpělivě nebelvír.
,,Nech se překvapit.“ zaculil se Draco a doplnil to mrknutím.
Harry uposlechl dobře si vědom, že by se zmijozelákem stejně nehnul a tušíc, že dříve či později se to stejně dozví. Ale provokaci si neodpustil. ,,Když je to pro našeho kamaráda neměl by ten papír být růžový?“ Draco se zašklebil té představě nic méně musel svého přítele zklamat. ,,Myslím, že to by vytušil vylomeninu. Je to sice magor ale pořád mu to občas zapaluje. Harry napodobil ďábelský škleb svého druha. ,,Tak na tom ještě trochu zapracujeme.“
,,Pottere, učíš se rychle.“ složil mu Draco nezvykle poklonu. ,,Ještě chvíli a mohl bych si na ty komplimenty zvyknout.“ odpověděl nebelvír a chystal se Draca políbit. Ten však ucuknul. ,,Opatrně. Křehké.“ kývnul směrem ke krabici vznášející se mezi nimi.
Co bylo v bedýnce se Harry dozvěděl hned dalšího rána. To když k nim vpochodoval osobně ředitel. Po obvyklé zdvořilostní omáčce, kterou rozespalý Draco snášel nevrle se otázal: ,,Chlapci, náhodou nevíte nic o tom, že se včera ze skladiště ztratilo hejno Cornwallských rarášků?“ ,,Ne, pane řediteli.“ odpověděl po pravdě Harry ikdyž něco přeci jen tušil. ,,Já si to myslel.“ usmál se ředitel a zanechal mladíky samotné. ,,Tak rarášci?“ chtěl nebelvír potvrdit doměnku. ,,Někdy ti to celkem zapaluje na nebelvíra.“ ušklíb se Draco a přitáhnul si Harryho pro pořádný polibek na dobré ráno.
,,Budeme muset poslat kartičku s poděkováním do st. Munga mistru Lockhartovi, že je tu po sobě ráčil zanechati.“ zašklebil se Draco.
Když toho rána do sídla Temného pána přilétla sova s balíčkem s kartičkou „Litujeme Vaší ztráty, podepsán tajný obdivovatel“ Lord Voldemort se rozzářil štěstím. Ihned přikázal v návalu zdravého rozumu a obezřetnosti, Červíčkovi balíček rozbalit. Nastalo to pravé peklo. Rarášci se rozlétli celým sídlem nejvěčí pozornost věnujíc dlouhovlasým Smrtijedům. Zejména Bellatrix a Lucius neměli o jejich pozornost nouzi. Smrtijedka ječela jako když ji Mozkomoři honí a zmateně běhala po sále narážejíc do ostatních neméně vyděšených kolegů. Tomu všemu velel Lord Voldemort sedíc na trůnu nepříčetně se řehnící berouc to jako vítečné divadlo pro obveselení. Zmatení Smrtijedi sesílali Avady do všech směrů ve snaze zbavit se dotěrných tvorů. Rarášci ovšem hbytě uhybali a místo toho se k zemi pod zelenou kledbou sesunulo několik smrtijedů. Bellatrix mlátila hlavou o zeď ve snaze vypudit malé potvůrky z drdolu. Když už se o ni začaly pokoušet mrákoty seslala na sebe střihací kouzlo. Jejímu pánovi se to zdálo skvělým nápadem a pro to začal stříhací kouzla ve snaze nenechat ve štychu své věrné sesílat všude okolo. Na konec byli rarášci rozprášeni. Ztráty které však postihly temnou stranu by se daly těžko počítat za vítězství. Smrtijedi kteří přežili přestřelku kledeb a nebyli mrtví by raději mrtví byli. Zejména Lucius, který si zděšeně přejížděl po lysé hlavě, kterou ještě před několika minutami zdobila bujná kštice… … Jeho pýcha. ,,Při Salazarovi, jak se ukážu doma. Vždyť budu pro smích i domácím skřítkům!“ lamentoval při pohledu do zrcadla. ,,Copak ty, ty už máš ženu, ale co já?!“ skučel Avery.
Hádky a nářky přerušilo až zatleskání jejich pána. ,,Teprve teď se mi líbíte. Alespoň každý hned pozná komu patří vaše věrnost.“ radoval se hladíc si vlastní plešku.
Hádky a nářky přerušilo až zatleskání jejich pána. ,,Teprve teď se mi líbíte. Alespoň každý hned pozná komu patří vaše věrnost.“ radoval se hladíc si vlastní plešku.
Daleko od sídla Temného pána a ještě dále od Harryho touto doubou slastně odpočívajícího v náruči svého milence. Zkrátka a dobře v Zobí ulici jeden tmavovlasý muž s ryšavou ženou se loučili se zmatenými a celkem i vyděšenými Dursleyovými. ,,Pane, madam, velice Vám děkujeme za spolupráci.“ zdvořile se rozloučil muž. ,,Není zač. Od samého začátku jsem věděl, že s tím zmetkem budou potíže.“ vyprovázel je Vernon.
Snadný život 