Severuse však nenašel ani v kabinetu a dokonce ani v jeho bytě. Rozhodnul se, že na lektvaristu v klidu počká. K jeho smůle jej však čekání v klidu brzy omrzelo a Harry se začal rozhlížet po okolí. Celkem pěkně zařízený pokoj což by si nikdy nepomyslel. Harrymu zakručelo v břiše. ,Zatracený Snape, takhle zmeškám i večeři.´postesknul si nebelvír. Oko mu padlo na balíček sušenek na konferenčním stolku. Chvíli rozmýšlel. Na konec hlad zvítězil nad slušným chováním. ,Kdo by si pomyslel, že pan profesor rád mlsá?´ušklíbnul se v duchu při báglování keksů. ,Může si za to sám, měl tu být.´ výčitku potlačil když dosvačil. Sušenky byly dobré leč dostal po nich žízeň. S radostí zaznamenal, že na stolku se nachází i poloplná (všímáte si toho optimismu?) sklenka s pomerančovým juice. Že se jedná právě o tento nápoj bystrý nebelvír usoudil dle žlutého zbarvení a husté konzistence roztoku. S chutí se napil. Chutnalo to sice trochu podivně na juice, ale co žízeň je žízeň. Spokojeně se usadil do křesla a čekal příchodu pana domácího. Asi po deseti minutách jej začalo svědět cosi na hlavě. Asi po patnácti minutách by nikdo nepochyboval, že Harry patří do lví koleje neboť se mu už tak divoká kštice proměnila na lví hřívu. Harry zděšeně sledoval, jak mu hříva postupně padá přes oči, ramena, hruď až ke kolenům. Porost vesele pokračoval v růstu takže když do pokoje vešel Severus naskytl se mu pohled na hromadu chlupů asi stosedmdesát centimetrů vysokou a nadávající. ,,Pan Potter, čemu vděčím za Vaši návštěvu?“ otázal se pobaveně. Nebelvír jeho pobavení nesdílel. ,,Jenom naprostý blbec může mít sajrajt na růst vlasů na stolku mezi jídlem.“ nadával. ,,A pouze naprostý nevychovanec a ignorant onen sajrajt vypije.“ opáčil Severus. ,,A teď když jsme si vyměnili poznatky, chcete s tím něco dělat, nebo po škole hodláte hledat angažmá u cirkusu?“ otázal se dále, bavící se nad Harrym desorientovaně kroužícím místností a hledajícím cestu přes závoj srsti. Díky lektvaru se povedlo růst vlasů zarazit leč se zkrácením to bylo slabší. ,,A co s tím mám podle Vás jako teď dělat?!“ fňukal Harry. ,,Jedna léčba by tu byla.“ nabídnul lektvarista, který začal den vysvětlováním svému nadřízenému proč potřebuje volno. Které také za staříkova pohyhňávání a po několika výhružkách Avadou dostal, den prožil mícháním elixírů na nápravu vlastní újmy a zakončil v otravné společnosti Pottera a nápravou jeho neomezené tuposti. ,,Udělám cokolíív.“ zakvílel nebelvír přišlápnouc si vlastní ofinu. Severus před něj bez dalších řečí hodil nůžky. Jindy by si ono „cokoliv“ patřičně vychutnal, ale opravdu to byl dnes namáhavý den. ,,To se mám jako ostříhat?“ nechápal mladík.
,,No já to dělat nebudu. Tedy nechcete-li mít pěkný vojenský sestřih.“
,,Fajn, a dík za nic.“ odsekl nasupeně nebelvír, berouc nůžky a odkráčejíc do sklepního apartmá v naději, že se najde někdo, kdo mu s jeho porostem pomůže ačkoliv na svého druha nesázel.
A také, že ne. ,,V Bradavicích o potvoru nezavadíš.“ zavrčel, když došel do bytu. Hermiona s Dracem zvedli oči od učebnic. Blonďák překvapeně a překvapivě mlčel až do okamžiku než Hermiona promluvila. ,,A bratranec It přišel na návštěvu.“ zašklebila se. Pocítíc nepatrné zadostiučinění za prve jak si Harry dělal legraci ze Severuse. ,,Postava z jednoho mudlovského filmu.“ vysvětlila Dracovi nerozumějícímu narážce. ,,Todle předčí veškeré filmy.“ zazubil se blonďák. ,,Vidím, že Severus už má lektvar na obnovu vlasů.“ poznamenal směrem k Harrymu-hromadě chlupů-Potterovi. ,,Děkuji vám přátelé, za účast.“ zavrčel Harry a odpotácel se do koupelny k zrcadlu ve snaze si pomoci sám.
,,Myslím, že půjdu za ním.“ oznámila nebelvírka, když se dosmála.
,,V pohodě Grangerová, to zvládnu.“ ušklíb se blonďák. Se slovy: ,,Myslím, že to bude celkem zábava.“ vstal a zamířil za svým přítelem.
Hermiona nesouhlasně zavrtěla hlavou. ,,Bereš ty někdy něco vážně?“ Draco se na okamžik zamyslel. ,,Ne. Řekl bych, že poslední dobou ne.“ Hermiona se zarazila. Dracovi to neuniklo. ,,Až na některé záležitosti a to tě můžu ujistit, že beru smrtelně vážně.“ Říci více nepřicházelo v úvahu a ani nebylo třeba. ,Se zmijozeláky je potíž, nic neřeknou otevřeně.´pomyslela si nebelvírka a s úsměvem odkráčela za svým Zmijozelákem.
Draco stál ve dveřích ramenem se opírajíc o zárubně a ležérně překříženými končetinami. Pobaveně sledoval svého druha, kterak si neohrabaně počíná s nůžkami.
,,Proč si nezajdeš na sestřih k strejdovi Voldymu, slyšel jsem, že poslední dobou mu to celkem jde.“ jedovatě utrousil po čase.
,,Zábavnost sama.“ zavrčel Harry. ,,To víš a dopadnu jak tvůj kmotříček a zbytek kumpanyje.“ vrátil po chvíli jedovatost.
Draco se zazubil. ,,Náhodou mu to ráno seklo.“
Harry mu věnoval udivený pohled z pod čerstvě zubatě ustřižené ofiny. ,,Taková neúcta k vedoucímu vlastní koleje?“ otázal se s předstíraným pohoršením.
Draco cuknul rtem. ,,Asi je to nakažlivé nebo co.“
Nečekal na Harryho odpověď přistopil k němu a objal jej. ,,Myslím, že takhle ti to sluší.“ okomentoval jejich odraz v zrcadle a Harryho nyní silně rockerský sestřih alá „Sudičky“. Harry jeho nadšení nesdílel. ,,Vypadám jak magor.“ zašklebil se otráveně. Zmijozelák si nenechal uniknout šanci. ,,To´s vypadal už před tím teď je to jenom výraznější.“ poznamenal. Odměnou mu byl šťouchanec do žeber. ,,Pitomče.“
Draco našpulil rty v předstíraném uražení. ,,Teď ses mě dotknul. Chtěl jsem ti pomoct, ale vykašlu se na tebe.“ oznámil oním povýšeneckým tónem, který Harry tak často slýchal v minulosti. ,,… dobrá dobrá…“ promluvil Draco po několika zoufalých nebelvírových pohledech. ,,…tak jen kvůli tomu, aby mě nepomluvili, že chodím s cumplochem.“ oznámil berouc do ruky nůžky. Dracovo prohlášení o chození mělo na nebelvíra omamný účinek. Bylo to vlastně po prvé, kdy Draco byl ochoten nějakým způsobem potvrdit jejich vztah. Harry se šťastně usmál oddávajíc se jemným dotykům v jeho vlasech. Draco byl překvapivě zručný a rychle uvedl nebelvírovy vlasy do přijatelné podoby do konce nyní vypadaly lépe než před tím, musel uznat, po zhlédnutí se v zrcadle. ,,Netušil jsem, že umíš i stříhat.“ poznamenal užasle Harry. ,,Snad si nemyslíš, že svůj dokonalý vzhled svěřím do rukou skřítků nebo něčemu podobnému.“ prohrábl si blonďák sebevědomě své vlasy. ,Jasně, proč mě při Merlinu nenapadlo nechat se ostříhat od Dobbyho?´vyčetl si v duchu nebelvír. ,Na druhou stranu by to nebyl tak báječný zážitek.´vzpomenul si na prsty svého milence témněř něžně se jej dotýkající. ,,A co bude dál?“ otázal se dychtivě Draca. ,,Teď bude večeře.“ ušklíbnul se cynicky oslovený. Dobře věděl, že Harry očekává něco jiného, ale na všechno času dost a proč jej trochu nenatáhnout? Obětuje tomu i své vlastní vzrušení. Je přeci zmijozelák a ovládat se musí umět. Tříbí to charakter a stupňované vzrušení také konec konců není k zahození. O to bude noc lepší.
Rusovláska se podvědomě přimkla ke svému kolegovi. Ačkoliv by to nikdy v životě nepřiznala z celé této situaci ji mrazilo v zádech. Na klidu ji nepřidal ani jejich současný průvodce, podezřelé individuum říkající si Mundugus Fletcher, který se nabídl, že za pár liber je dopraví do Bradavic. ,Jak zvláštní jméno pro školu.´ uvažovala rozhodnuta, že později, až bude psát zprávu pro své nadřízené přidá i nějaké etnologické rozbory názvu. ,Tedy za předpokladu, že to celé není jen kolosální nesmysl.´ ušklíbla se pochybovačně pro sebe.
Jejich průvodce zastavil krok. ,,Tak panstvo, sme na místě.“ oznámil. Nečekal na reakci a bez rozloučení se vypařil. Doslova. Alespoň tak se to jevilo dvěma návštěvníkům zanechaným u prostřed vřesovišť a močálu. ,,Dalo se čekat, že nás podrazí.“ zavrčela zrzka nedajíc na jevo šok nad tak náhlým zmizením.
,,Uklidni se. Myslím, že dodržel slovo.“ klidnil ji její kolega. Žena se rozhlédla jak jen nastávající soumrak dovoloval. Nikde nic jen jakési ruiny a nebezpečně vypadající bažina. ,,Myslím, že je to rovnou před námi.“ zahlaholil brunet a rychlou chůzí vyrazil v před. Jeho kolegyni nezbylo nic jiného než tak jako mnohokrát následovat jeho instinkt. ,,Kde?“ otázala se po chvíli, když zastavili před největší hromadou sutin. ,,Přímo tady, copak to nevidíš? Obrovský májestátně vypadající hrad?“ otázal se se špetkou obav v hlase její společník. ,,Nevím zda je to vlivem anglického piva co jsi vypil v té podivné hospodě nebo máš halucinace, ale opravdu nevidím nic jiného než ruiny.“
,,Stojíme rovnou před branou.“ znepokojení v mužově hlase bylo již nyní jasně patrné.
Zrovna jako frustrace v hlase jeho kolegyně, když opětovně popírala přítomnost čehokoliv jiného než hromady kamenů.
Brunet chvíli přemýšlel zatímco žena pevně sevřela zbraň v kapse svého pláště.
,,Možná musíš jen uvěřit.“ usmál se náhle její kolega pod vlivem poznání. ,,Soustřeď se. Ten hrad tu opravdu je.“ přešel za ní a jemně se dotknul jejích napjatých ramen. ,,…Velký středověký hrad s branou…“ pokračoval v pokusu uvolnit mysl zapřísáhlé skeptičky. Jeho hlas jí působil mravenčení. Oddala se tomu tónu.
,,Divné.“ prohlásila, když se zcela ovládla potlačujíc úžas nad stavbou, která se jí zhmotnila přímo před očima. ,,Kouzlo.“ ušklíbl se její partner.
,,Halucinace.“ odsekla žena. ,,Tak na tu halucinaci zaklepeme, ne?“ navrhnul muž a ihned také vykonal. Po několika dlouhých minutách napjatého očekávání se v bráně zjevil nevzhledně vypadající muž. Nám znalým světa kouzel rovněž znám jako Argus Filtch. ,,Co chcete?!“ obořil se na příchozí. ,,Dobrý večer, jsme agenti Mulder a Scullyová a rádi bychom hovořili s panem Harry Potterem.“
,,Takové tu nevedeme.“ odsekl školník.
Agenti se však nenechali odradit. Konec konců nevážili tak dlouhou cestu až z Waschingtonu DC, aby je odradil jeden hlupák.
,,Nám bylo řečeno něco jiného.“ prohlásil s úsměvem Mulder.
,,Koho jste potkali? Co Vám to nalhali?!“ otázal se školník snažíc jim zabouchnout bránu před agentskými nosy. To už však bylo příliš na Scullyovou. Vytáhla zbraň a namířila ji přímo na školníka. ,,Tak bychom rádi hovořili alespoň s ředitelem tohoto ústavu.“ prohlásila nezpouštějíc z muže zrak. ,,Prosím.“ dodala.
Snadný život 